Jane
Jane
Nejsem moc extrovertní typ.Jsem černá skvrna společnosti.Ač mám pouhých patnáct let,na zádech už mám vytetovaný kříž.Kříž přes celá záda označující útrpné chvíle mého života.Smrt otce...smrt matky...smrt nejlepší kamarádky...Jako kdybych tu smrt nosila sama.Ale za to já nemůžu....jsem přece ta skvrna společnosti...velká černá skvrna...skvrna přes celá záda. . proč,neznám .Začalo to jí...matkou.Jako dvanáctiletá,přišla jsem ze školy.Ze školy těžko...za školou já byla.Ptala se mě,kde jsem byla?A já hloupá jí ukázala kříž,ten den udělaný.Lekla se a zemřela.Jednoduše před mými zraky zemřela jako bídný pes neznající stravu.A já hloupá jí nechala.Nenáviděla jsem jí,přec i milovala. Otec přicházejíc domů po páté hodině,vrátil se dřív.Smrt milované manželky ho k tomu donutila.A on na křičel,proč jsem nezavolala sanitku,možná bych i prej zachránila.Ba nezachránila!Zemřela šokem a na mě to nesváděj!chtěla jsem zakřičet,jenže jsem nemohla---Nemohla,neb před lety mi vyřízli jazyk.Bídáci hloupí!!!A já se bránila,přec nač mi to platné,když oni mě spoutali...mí spolužáci...Můj jazyk teď bloudí v hlubinách potrubí...spláchli ho do záchoda...a ta bolest...ta bolest byla nesnesitelná,sic přerušovaná chtíčem pomstít se.---Otec byl naštván a nasupeně odkráčel do ložnice.Později jsem si teplou koupel nachystala,svlékla se a lehla si do ní.Pak nechtíc otevřel táta...Vůbec to nechápu!Vždyť se jen podíval na mé holé záda a už to bylo...Kamarádka byla se mnou...držela mě nad vodou a neměly jsme před sebou jediné tajemství...až na kříž...rozhodla jsem se jí ho přiznat,tak jsem jí prve ukázala obrázek a ona,že prý to chce vidět zblízka,tak jsem si já hlupačka sundala tričko,kamarádka se na něj podívala a já odešla pryč..bez povšimnutí jejího bezvládného těla bez duše...Ale už toho mám dost!!Někdy to musím vidět,tak,jak oni a nejen v obrázcích!!!Kdoví,co mi tam natetovali tak hrozného,že to utrpení velké přináší...Postavím zrcadlo naproti zrcadlu,stoupnu si doprostřed,ještě jej natočím...a pak ho vidím...ta chvíle nepopsaného pocitu střídá chvíli prázdnosti... podívám se na své bezmocné tělo z výšky a nechápu...letím nahoru,očištěna od tohoto strašlivého světa...miluji své tetování...teda...milovala.........